Žádný strom neroste do nebe

Poté, co jsme dlouho proháněli famózní Lipky, jsme ke konci už byli jaksepatří zadýchaní a do posledního Bydžova už jeli 14. 4. 2024 k závěrečnému 11. kolu KP spíše jako turisté. Naše druhé místo je – připomínám – nejlepším umístěním jaroměřského družstva (tedy až do příští sezóny). Pravda, místo lážo plážo výletu to místy připomínalo spíš thriller. Nebudu jmenovat, ale druhá deska mi už týden předem hlásila, že se jí to nehodí. Tak jsem si řekl, když může on, vezmu si volno i já. Ostatní měli aukce, kostelní zpěv, blbou náladu, blbou formu, rodinné povinnosti, příliš přátelské kontakty na domácí, ani jet z Jaroměře do Rychnova přes Bydžov se úplně nechce… Ale když kývnula ona nejmenovaná deska, že ruší obě P (psa i pivo), zrušil jsem svoji nedělní dovču a David zalátal poslední díru. Mohli jsme vyrazit.
 
Brzy jsme vedli. Petr nedokázal zasloužilému soupeři odmítnout remízu a Honza sebral soupeři asi v patnáctém tahu věž jen chvilku poté, co se trumfovali, kdo zahraje hnusnější tah pěšcem (na Honzovo f3?! přišlo soupeřovo b5?).
Oba Pavlové si příliš nevšímali útočných možností soupeře, až dostali mat (tedy já jej dostal skoro, utekl jsem do koncovky bez dvou pěšců, ale spoléhat na soupeřovu časovku, když dostane půl minuty za každý tah nebyl dobrý nápad). Oba nás zradilo zahájení – Pavel marně dumal, co proti neotřelému 1.e4 c5 2.d4 cxd4 3.Dxd4. Postavil normální sicilku, což nezafungovalo. Mě soupeř sebral chuť do hry a do života už ve druhém tahu. Rozhodl jsem se po Francouzské s 3.e5, co jsme hráli posledně (a kde bych stál hodně mizerně po skvělém receptu Sergeje Movsesjana h2-h4) oprášit svoje oblíbené Mokale mbembe (1.e4 Jf6 2.e5 Je4). Jenže přišlo 2.Jc3 – zjevně byl dobře připraven!
Obě děvčata přechodně ztratila pěšce, aby v přechodu do koncovky soupeře přehrála a bojovala urputně, leč marně o vítězství. Radka dokonce urputnost přehnala a v nejdelší partii zápasu zachraňovala remízu téměř studiově. Podobně zázračně urval remízu Vráťa, který postavil proti Phillidorovi povinných 15 tahů a pak se omezil na krytí bezprostředních hrozeb. Partie jej začala bavit, až když musel odevzdat dvě figury za věž a bylo vlastně po všem, nicméně z pár šejdů najednou vykouzlil opakování tahů.
David byl naladěn podobně antizápasově jako já a Vráťa.
V partii zahrál optimistické 11.Jxe5 Jxe5 12.d4. Soupeř zareagoval přesně – 12…Jb4! a David neotřele: 13.a3. Jak to bylo dál, nevím, počítač doporučuje 13…Jbd3 s výhodou zhruba kolem dvou pěšců. David dlouho bojoval a zdálo se mi, že i vyrovnal, ale v koncovce byl soupeř opět na výši.
 
Děkuji všem za příkladnou bojovnost a obětavost wink.
 
Pavel Čech