Jak ten čas utíká! Ani se nechce věřit tomu, že ve dnech 18. - 25. 7. 2020, kdy byl sehrán další liberecký turnaj, uplynulo od loňského celý rok. Konečné 47. místo z 102 účastníků není špatným umístěním. Z desítky hráčů s polovičním ziskem jsem měl druhé nejlepší pomocné hodnocení, takže jsem si zahrál s dobrými hráči. Výhry, porážky a smírné výsledky jsem rozdělil stejnou porcí – vždy po třech.
Nejdříve k porážkám: Mými soupeři byli Přemysl Bělaška (Elo 2212), Petr Janouš (Elo 1987) a Daniel Bradáč (Elo 2011). Jednoho z favoritů turnaje Bělašku mně přidělil los v 1. kole a ze 102 účastníků jsme dohrávali poslední! V závěru nám zbývali jen vteřiny a tam si favorit počínal lépe. Celou partii měl mírnou převahu a i když byl v závěru hodně nervózní, vyhrál zaslouženě. S Janoušem jsem hrál ve 3. kole a věřte, nevěřte – ve čtyřech místnostech nehrál mimo nás už nikdo! Tato porážka však byla zbytečná. V domnění, že získávám figuru, jsem obětoval pěšce. V tísni jsem však přehlédl výmluvu a právě obětovaný pěšec (vznikla koncovka J+6 pěšců proti J+5 pěšců) rozhodl o tom, že jsem po pěti a půl hodinách odešel poražen. S Bradáčem jsem v 7. kole sehrál asi nejzajímavější partii za posledních několik let. Útočil jsem, soupeř nemohl udělat rošádu a tak černý král zůstal uprostřed šachovnice. Marně jsem se snažil o vytvoření matové sítě, obětem vždy krůček scházel. Brzy jsem se dostal do časové tísně, nic nezískal a soupeř na rozdíl ode mne udělal se mnou během 3-4 dalších tahů krátký proces. Sympatické bylo to, že protivník po partii řekl, že šance jsem určitě měl. V případě výhry by to byl pro mne turnaj „jako za starých časů“ . Bohužel – v rozhodující chvíli jsem prostě nestačil.
Nyní k remízám: Jiří Fišer (Elo 1924), Veronika Šmajzrová (Elo 1863), Jiří Hladký (Elo 1422). S Fišerem jsem se v 5. kole černými téměř celou partii bránil, ale donutil soupeře k zablokování pozice. Jinak by to s odkrytým králem měl těžké. Bohužel, zde se ukázala nevýhoda mého nízkého Ela. Protivník by musel obětovat figuru za dva pěšce, jinak neměl kde prorazit. Nejméně jeden a půl hodiny jsme tahali věžemi tam a zpět. Mezitím prováděl bílý tahy králem, aby se pozice neopakovala. Tentokrát jsem dohrával poslední pouze v naší místnosti. Jinde se 2-3 partie ještě dohrávaly, takže do třetice jsem poslední v turnaji nedohrával. V 6. kole jsem se Šmajzrovou musel černými také těžkou pozici bránit. Nakonec jsem to vše ustál a dokonce během dvou tahů získával nejlepšího pěšce soupeřky na šesté řadě. Na šachovnici však mimo pěšců zůstali jezdec s věží na obou stranách, takže cesta k výhře by byla ještě trnitá. Těžkou obranou jsem byl dost vyčerpaný a tak nabídl smír, který byl okamžitě přijat. V 8. kole jsem s Hladkým bílými čekal na chybu soupeře, která však nepřišla. Černý měl zřejmě svůj den, prakticky vůbec nechyboval. Evidentně mně po pěkné, ale „nedotažené“ partii s Bradáčem scházelo sebevědomí a tak jsem raději neriskoval. Asi to byla moje nejslabší partie turnaje.
Nakonec výhry: Matěj Kobr (Elo 1316), Agáta Hušková (Elo 1478), Adam Bělaška (Elo 1196). Dalo by se říct, že bych měl všechny bez větších problémů porazit, ale pozor! S Kobrem jsem hrál na vteřiny, zatímco soupeř měl mnoho minut. Nakonec jsem rozhodl obětí dámy, ale žádná procházka růžovým sadem to nebyla. Také s Huškovou to byla bitva na vteřiny, tentokrát na obou stranách. Stál jsem lépe, ale kdyby si soupeřka nevlezla do matu, mohl jsem to ještě zkazit. S Bělaškou (s otcem jsem hrál v 1. kole) to bylo nejtěžší. Zkusil jsem přijatý dámský gambit a to jsem neměl dělat ! Nájezdy talentovaného domácího hráče byly hrozivé a vše jsem odrážel s vypětím všech sil. Dokonce mně obětoval věž za pěšce a po čtvrthodinovém přemýšlení jsem zjistil, že ji nesmím vzít. Z komplikované pozice se stala superkomplikovaná, kde jeden neopatrný tah znamenal konec partie. Zde však naštěstí ztrácel útočník orientaci a nejlepší tahy nevolil. Zestárnul jsem snad o pět let, ale nakonec celý bod získal.
Z uhraných 4,5 bodu jsem bílými získal 2,5 bodu (+2=1-1) a černými 2 body (+1=2-2). Snad poprvé za pět let neskončil přede mnou žádný hráč s nižším ratingem, než moje maličkost. Také jsem si po dlouhé době nezničil rating, dokonce 11 bodů připsal. O síle turnaje svědčí to, že Václav Vytlačil z Lomnice n/P., který v soutěži družstev pokazil Radce Staňkové neporazitelnost poslední sezóny, skončil až v poslední čtvrtině pořadí. Nevím, zda bych v délce strávených hodin za šachovnicí obsadil první příčku, ale mezi třemi bych se umístil naprosto jistě. Také jsem se domníval, že šestice Holáskových nemůže být překonána. Omyl! Hráčů s jménem Peglau hrálo celkem osm! Byli z německého oddílu s typicky německým názvem Schachzentrum Seeblick Dippoldiswalde. Turnaj vyhrál favorizovaný IM Jaroslav Bureš z SK Slavoj Poruba (Elo 2386) s 7 body před velkým talentem FM Václavem Fiňkem z Desko Liberec (Elo 2210, uhráno má však už přes 2300), také 7 bodů. Na 3. místě skončil zástupce Polska FM Franciszek Sernecki (Elo 2243). Na rozdíl od loňska bylo tentokrát příjemné počasí. Pořadatelsky byl turnaj zvládnut na solidní úrovni, v bufetu bylo zázemí dokonalé. Únavu jsem zaháněl studenou sprchou (doporučuji – vynikající!). Škoda, že jsem herní výkon nedotáhl do konce výsledkově. Tak vyrovnané bitvy s hráči s podstatně vyšším ratingem jsem už dlouho nesváděl. Celkově hodnotím své vystoupení v Liberci pozitivně i když o nějaké rekreaci nemůže být ani řeč.
Pořadí, foto pořadatele, článek a foto o turnaji z Ústí n/O, článek sachy.cz 1, 2, 3
Miroslav Martinovský