Šťastných sedm

V neděli 12. 4. 2026 jsme hráli v Jaroměři 11. kolo KP. V závěrečném souboji dvou Jisker jsme tu hořickou porazili – jak jinak – 4½ : 3½ a ze tří sad medailí, které byly k mání (stříbrná, bronzová a bramborová) tak získali tu nejcennější. O tento epochální úspěch se zasloužilo hned sedmnáct členů (a členek) kádru, což bude asi soutěžní rekord. Rekordem nejen tohoto ročníku a této soutěže, ale nejspíš šachu všech dob a zemí je fakt, že jsme hned sedmkrát zvítězili nejtěsnějším poměrem. To mě samozřejmě nesmírně těší, a zavádím proto neologismus „nejtěšnější“. S tím souzní i bodový zisk tvrdého jádra na 2.–7. pozici v soupisce: Všichni udělali od -1 do +1. Stejně „průměrně“ hrála i celá řada náhradníků: Milan, Honza, Vráťa, Peca, Lída, Tobiáš, Stela… Zkrátka jsme minimalizovali náklady a bohyně Caissa nám je nakloněna. Méně akademickým slohem: I s malým kašpárkem lze hrát velké divadlo!
Ale pojďme na poslední kolo. Čtyři ostřílené harcovníky na 1.–4. stole doplnily čtyři víly na 5. až 8. desce, které tak počet svých partií dohromady zarovnaly na shodný s počtem kol: 11. Genderová vyváženost přinesla kýžené ovoce: Pánové splnili svoji povinnost a dámy rozhodly!
Tentokrát půjdeme po šachovnicích. Na té první jsem (Pavel Čech) poslechl rady našeho polyfunkčního rozhodčího a – nevěda o mladém soupeři zhola nic – raději upustil od 1.e4. V Katalánu – který jsem nečekal a neumím – se docela rychle vyměnila spousta figur, aniž bych něco významného získal. Byl to takový typ pozice, kde máte všechno lepší (střelce, pěšcovou strukturu, královský kryt) a prd z toho. Utěšoval jsem se okřídleným „s mladými do koncovky“ – a opravdu, soupeř nic nenamítal proti zpasivnění svých věží.
1. Najdete závěrečný tah a s ním spojený zisk materiálu?
 
Olda Wenke měl svému soupeři, jenž jej posledně porazil v podstatě z domácí přípravy, co vracet. Působil ve svém pasivním Philidoru velmi soustředěně, nic nepodcenil, pravidelně doplňoval hladinu nikotinu – a dočkal se! Posledním tahem 21.Dd4 mu bílý nabídl malou kombinaci – a bod byl doma.
2. Získáte jej i vy?
 
Štěpán Mareš měl se svým soupeřem také nějaké nevyřízené účty. Přešel z Londýna také docela rychle do pozice s redukovaným materiálem, kde si soupeř pár tahů odmítal vzít zdravého pěšce na a2, což mu Štěpán férově oplatil, když nesebral pro změnu na a6. Vše se lámalo v pozici na dalším diagramu po pěšcových výpadech 35.f5 b5.
3. Jak si odvézt bod snadno a rychle?
 
Vojtovi Zemanovi jeho tradiční soupeř opět tradičně zahrál zavřenou Sicilskou, aby netradičně stál už po dvaceti tazích na výhru. Do útoku investoval kvalitu, neprorazil a bylo po srandě.
4. Jak byste bílými pokračovali v útoku vy?
 
 
A co naše dámy? Posadil jsem si je hezky do řady, aby je fandové (jmenovitě Honza, Mirek, Luboš) mohli obdivovat hned po vstupu. Bohužel, výhled rušily pleše soupeřů, jak jistě odsouhlasíte po shlédnutí fotek. Na páté desce nastoupila kompromisní bijka Radka Staňková se svým Grand Prix. Soupeř si ale zbaběle udělal dlouhou rošádu, takže věž, připravená se obětovat někde na g7, jen zmateně bloumala po obvykle tak výživných sloupcích:
Postupně přišlo 18.Vg3 (to bylo ještě ok, po 18…Vfg8 však měla poslat dámu na černého krále pomocí 19.d4 se slušnou výhodou), 20.Ve3, 21.Vf3 a 22.Vf2, což černému umožnilo konsolidaci a útok na bílého monarchu.
 
Šárka Marxová sehrála naprosto korektní (rozuměj nudnou) partii, jejímž jediným spravedlivým vyústěním byl náš vítězný půlbod. Ve střední hře párkrát podcenila nepříjemné c4–c5, které naštěstí nikdy nepřišlo. Jediného většího koncovkového prohřešku se dopustila v pozici na dalším diagramu (už v oboustranné časovce), když si jaře poskočila 37…Jg4 a po 38.d5 by si bílá dvojka laufrů otevřela střelnici. Ale nestalo se, Šárka už vše pohlídala a dokonce uzmula pěšce na b5, což – možná poněkud překvapivě – na remizovém hodnocení pozice pranic nezměnilo.
 
Lída Rutter si vybrala Skotskou a dostala od soupeře šejd, který vytrvale (a marně) doporučuji svým svěřencům: 4…Dh4!?. Z mírné nevýhody postupně získala jakkoli vyhranou pozici (podle pravidla „hraj figurou, která stojí nejhůř a lze zlepšit“ se nabízí 31.Db2, ale stačí i uhnout někam střelcem ze sloupce gé a poslat tam věž). Do té se trošku zamotala a v rovné pozici překročila čas.
 
Stela Archlebová černými na poslední desce pravděpodobně využila přípravu svého twin týmu a vyrukovala s obětí pěšce již ve třetím tahu. Hledáním iniciativy byla viditelně znavena, nicméně v soupeři její hra zanechala hluboký dojem – když jsme se potkali na záchodě, vyzvídal, co je ta jeho soupeřka zač, čímž mi připomněl slavnou scénu z Havlovy Audience s Lanďákem v hlavní roli.
Děkuji všem spoluhráčům, fandům, řidičům, bafuňářům, rozhodčím a předsedům současným i emeritním za příkladný přístup, za který se, jak pevně věřím, brzy odměníme U Koule.
 
Odpovědi:
  1. Soupeř se vzdal po 31.Sh3, poněvadž nejde jím plánované 31…Sb7 32.Sxc8 Sxa6 pro 33.Sxa6 a po 31…Vc7 rozhodne 32.Vc1, také se ziskem figury.
  2. 21…Sxd5, a teď nejde vzít céčkem pro 22…Vxe4. To přišlo i na braní éčkem po vloženém 22.Vg3 g6 23.exd5 Ve4! se ziskem pěšce a později i partie.
  3. e5+! Po 36…Kd7 bere bílý se šachem na e6 figuru, po 36…Kd5 se šachem na e4. Zbývá tedy 36…Kc7, ovšem po 37.axb5 axb5 38.Vc1 se – vzhledem k hrozbě Sxb5 – černé figury už nerozmotaly. Po 38…Kb6 39.fxe6 fxe6 40.b4 černý zahrál ze setrvačnosti ještě dva tahy a vzdal se.
  4. Jak jsem šel kolem, myslel jsem, že by mělo stačit přímočaré 20.Vxf5 exf5 21.Jxh5, černý ale chladnokrevně drží po 21…gxh5 22.Sf6 Kh7 a bílý nemá než věčný šach. Správné je 20.g4 a nazdar kašpar, např. 20…hxg4 21.Vxf5 cokoli xf5 22.Df2/e1 a mat pátým tahem. Možná si vzít 20…Dxe5 a věřit, že doberu za koně na f5 časem toho na f6? Tady vyhrává víc cest, nejstylovější je ta s dvojím garde: 21.Vae1 garde Dd6 22.gxf5 exf5 23.Je8 garde. Zoufalost černé pozice ilustruje pokračování po zbabělém koňském úprku: 20…Je7 21.gxh5 Dxe5 22.h6!
Tomáš Prouza na oslavu našeho úspěchu uběhl maraton.

Pavel Čech