Na Bělohraaaad!
Největším problémem 10. kola krajského přeboru bylo najít hrací místnost. Lázně Bělohrad totiž nově hrají v „Bažantnici“. V neděli 22. 3. 2026 jsme jeli dvěma auty. Náš předseda se ujal vedení a neomylně přijel do jednosměrky, vedoucí k cíli. Problém byl, že ze špatné strany! Značka není zeď, to dobře víme, ale zkrátka je slušně vychovaný a netroufl si. Tak jsem zadal „bažantnice“ do své navigace a neomylně dorazil… doprostřed hlubokého lesa. Napotřetí jsme už za vydatné podpory domácího týmu trefili a utkání mohlo začít.
Kluci tedy od sebe, musím prozradit, dost opisovali. Na třetí a čtvrté desce se hrál podobný Caro-Kann se 4…Jf6. Tomáš Prouza skončil jako první. Soupeř pohrozil na královském křídle dvoutahovým matem na první řadě, Tomáš zahájil tahem b2-b4 na opačném křídle majoritní ofenzívu a mat tedy dostal.
Luboš Hubka Toma vida hrdě odmítl remízu a přešel do mírně horší koncovky, kterou nakonec zachránil, když s vypětím všech sil obětoval svého oře za posledního soupeřova pěšce.
Tuším, že Caro-Kann se odehrál i u Tobiáše Rauleho, kde z něj vznikla tradiční karlovarská struktura s obrácenými barvami. Tobiáš měl vražedné úmysly, ale nedokázal vyhnat na pastvu svého líného koně z e2, který bránil ostatním figurkám ve smysluplném pohybu tak dlouho, až do matového útoku přešel soupeř. Koník, bažící po polích typu e5, tedy skončil na g1, kde remízu hrdinně ubránil.
Na páté i šesté desce naopak černí zvolili posun cé pěšce hned o dvě pole a dostali za tuto nerozvážnost Grand Prix Attack (zhruba: 1.e4 c5 2.Jc3 Jc6 3.Sb5 g6 4.f4 Sg7 5.Jf3 0-0). Milan Borůvka oslabil soupeři černá pole výpadem e4–e5, Davidovi soupeř nadělal slabinky naopak po f4–f5. Černí byli v obou případech s remízou moc spokojeni. Zvlášť, když David Bém nás už při hledání bažantů s hrůzou v hlase informoval, že lázeňské družstvo je vyrovnané, „ale ten šejdíř (expresivní lexém jsem doplnil já) Marhold dělá všude přes 80 procent“.
Honza Kuneš se svým generačním druhem (lázeňský věkový průměr mohl směle soutěžit i s tím naším!) zablokovali šest sloupců, jak bývalo zvykem v Buenos Aires 1927 – a když jsem šel příště kolem, už byla remíza podepsána. Takže jsme stáli zády ke zdi 2½:3½ a zoufale se snažili na prvních dvou deskách nějakou tu výhru uklohnit.
Oldřich Wenke splnil úkol jako první. Ostatně už zvolenou výstavbou 1.b3, 2.Sb2, 3.g3, 4.Sg2 dal jasně najevo, že do toho jde naplno. I zde hráli koníci roli největších lemer, když je oba postavili strašně hnusně, byť krásně symetricky – Olda na f3 a h4 (opravdu!) a jeho soupeř na f6 a h5 (vskutku!). Když dodám, že oba hráči zvolili výstavbu s královským domovníkem, krutost takového zacházení s němými tvory je nabíledni. Pánové pak pomalu, ale jistě otevřeli dámské křídlo, což Olda využil k ukořistění jedné z černých figur.
My jsme rozehráli (též) symetrickou výstavbu, tentokrát dámského gambitu. Abychom si trochu zahráli, tak jsem alespoň vyměnil pár temp za výměnu koně za střelce doufaje, že iniciativa bílého bude dočasná a vláda střelců trvalá. Vybral jsem pár důležitých momentů:
Bílý zahrál normální 13.Vb1 a pozice po 13…Jxc1 14.Vbxc1 Se7 15.Je5 0-0 je vyrovnaná, například po 16.Sf3 Sxf3 17.gxf3 – sice mám potenciálně zabijáckého střelce, ale kůň na e5 také není žádné ořezávátko! Nicméně hned byla remíza po suverénním 13.Jxb5 axb5 (13…axb5 skončí po 14.Sb2 Sxb4 15.Vab1 Sxa3 16.Sxf6 gxf6 17.Sxb5+ Kf8 18.Vxb3 stejně) 14.Sb2!! Jxa1 15.Sxf6 gxf6 16.Sxb5+ Ke7 17.Vd7+ s věčňákem po déčku. Vojta obětoval správně, jen o pár tahů později: 16.Jxb5!? Vůbec jsem s tím tahem nepočítal, ale tvářil jsem se suverénně a nějakých deset minut to vydejchával. Černý asi vyrovná více způsoby, zábavně symetricky končí varianta 16…axb5 17.Vc7 Se4 18.Vxe7 Jd5 19.Vd7 Jc3 20.Ve1 Vxa3 (tahy lze i přehodit) 21.f3 f6 22.fxe4 Jxe2+ 23.Vxe2 fxe5 =. Ale pak jsem uviděl netradiční, „ultrapasivní“ obrat. Ona je to asi beztak remíza, ale už z pozice síly! Najdete jej?
Ano, mám vlastně o figuru víc, tak ji využiji pro přilákání bílé věže: 17…Sd6! 18.Vxd6 Je8 vidle! Bílý si vybral 19.Vb6 Jxc7 20.Vxb7. Teď jsem zvažoval 20…Vfc8, ale po 21.Jc6 Jd5 22.Sxb5 jsem neviděl 22…Vc7 s výměnou bílé věže. Na a3 doberu vzápětí a bé pěšec je bez doprovodu věže bezradný, černý by jej měl časem sebrat a pomalu vyhrát. Zahrál jsem raději „normální“ 20…Jd5 s výhodou po 21.Sxb5 Vxa3 22.Sf1 Vb3, kterou jsem považoval – asi neprávem – za dostatečnou.
O chvilku později jsem spatřil oběť dámy v pozici bez dam – že to zní divně?
Upředl jsem matovou síť pomocí 31…Vc2+ 32.Kf3 Vf1+ 33.Kg4 Vxh2 s hrozbou h7–h5 mat. Nejdřív jsem si myslel, že dostanu věčňák po 34.Vc8+ Kf7 35.Vc7+ Kg6 36.Je7+ Kh6 37.Jg8+ Kg6 atd., ale můžu v klidu a pohodě 35…Ke8 36.Vc8+ Kd7 37.Vc7+ Kd6. Bílý proto nemá nic lepšího než 34.Je7+ Kf8 35.Jg6+. A právě tady jsem obětoval dámu: 35…hxg6?? 36.b7 Kg8? 37.b8D+ Kh7. A bílý má dámu víc! Blahopřál jsem si, jak jsem to úžasně vymyslel, také přišlo 38.Vxg7+ Kxg7 39.Dc7+ Kh6 a bílý se kvůli hrozbě f5 šach a mat vzdal. Počítač se doma smál, až se za procesor popadal! Vyhrávalo v klidu a pohodě 35…Ke8. Nehrál jsem to kvůli 36.Jf4 „a kdo ví“, ale po 36…g6 bych obnovil matovou hrozbu a je konec. Proto je nejlepší 36.Jh4, ale s takto zaparkovaným jezdcem se černý může v klidu a pohodě vypořádat se zlobivým bé pěšcem: 36…Vb2 37.b7 Vfb1 38.Vxg7 Vxb7 -+. O tah později mělo přijít méně efektní 36…f5+ 37.Kg5 Vb2 38.Vc8+ Kf7 39.b8D Vxb8 40.Vxb8 Vf3. V blicce tohle černý určitě hravě vyhraje, i když podle počítače dostanete po 46. tahu dva pěšce navíc v konstelaci, kterou není jak vyhrát (majitelé šestikamenné databáze mě případně opraví):
Tudíž závěrem konstatuji, že vyhrál ten, který udělal předposlední chybu.
Šestým sezónním vítězstvím 4½:3½ jsme se navždy zapsali do Guinessovy knihy rekordů a poslední kolo rozhodne o tom, zda se nám budou na krku blýskat medaile stříbrné, bronzové, nebo bramborové.
Pavel Čech