Naše poslední domácí utkání této sezóny se hrálo v Květnou neděli, a proto si neodpustím několik biblických odkazů. Mělo dva rozdílné poločasy.
Už zhruba za půl hodiny jsme třemi různými výsledky zaknihovali 1½:1½, abychom pak dlouho bojovali na pěti šachovnicích, jak tomu bývá v pralesních ligách. Nakonec se na naši stranu překlopilo, co jen šlo – moje partie nebyla výjimkou. Nejdříve tedy ke zmíněné předehře:
Olda se na druhé desce nenechal rozhodit tím, že soupeř nevšední variantu s obětí pěšce blicá s do daleka viditelným úsměvem. Svou prohrou ve třinácti tazích vyburcoval spoluhráče z ranní letargie a má tedy nepominutelnou zásluhu na závěrečné vysoké výhře. Závěrečný vítězný manévr Dh5+ s dalším Df3 jsem použil i já před skoro už 30 lety, jen jsem měl políčeno na druhou věž. Zavzpomínáte se mnou?
Stejskal – Wenke, 2024
Čech – Mikhalevski, 1996
Prvním vyburcovaným byl Milan, jehož soupeř se s figurou méně dokonce vzdával již v tahu dvanáctém. Skandinávská je specifické zahájení, černé figurky se potulovaly po desce věrny křesťanské zásadě „pravá neví, co dělá levá“.
Přesto ještě v pozici na diagramu má bílý jen minimální výhodu po 10…a6 11.Sxd7+ Jxd7. Nicméně po 10…e6 Milan našel 11.Sg5! a partie měla ještě o tah méně, než ta Oldova.
Třetím zájemcem o nešachově strávenou Květnou neděli byl Tomáš. Po 1.e4 e6 2.d4 d5 3.Jc3 Sb4 improvizoval ve Francouzské módním tahem 4.Sd3, aby po 4…c5 5.exd5 Dxd5
podnikl záchrannou misi „spaste pěšce“: 6.Sb5+ Sd7 7.Sxd7 Jxd7 8.Jf3. Po výměně dam (8…cxd4 9.Dxd4 Dxd4 10.Jxd4) černý oslabil jeho pěšcovou strukturu a svá černá pole (10…Sxc3+ 11.bxc3 a6 12.a4 Jgf6). S tímto bartovým kšeftem byli zjevně oba nespokojeni (tzv. loss – loss situation): remíza. Počítač se navrhuje trošku víc odvázat: buď prostě 6.Kf1, nebo 6.Sd2! Dxd4 (vzetí druhého pěšce na g2 není úplně ideální pro 7.Se4 1:0) 7.a3 Sa5 8.Jf3 Dd8 s víc než dostatečnou kompenzací za pěšce.
Z pěti zbylých šachovnic by asi byla remíza také spravedlivější: dva (ten první a ten poslední) jsme byli totálně prohraní, dva (ti prostřední) bez větších zaváhání stupňovali svoji výhodu v Plukovníkově duchu až k zisku celého bodu a Radčina výměnná francouzská nevybočila z nudy – pardon, z remizových vod. Od jejího soupeře bylo výsostně nefér, že – znaje její krvelačnost – ji lákal k tématické oběti na h2, která by skončila fiaskem. Posuďte sami: